Cesta jógy

Ultimátním cílem jógy je spojení, jednota.

Jógová cesta je zmenšeninou cesty životem – aneb co prožíváme na jógové podložce, meditačním polštáři je odrazem toho, jak prožíváme život – odehrávají se tam stejná dramata, radosti, splynutí, klid i rezistence nebo napětí.

A tak jak nám díky praxi (jógy, meditace) roste bdělost (vnímavost, všímavost), tak máme i možnost se zaběhnutými vzorci pracovat.

Tisícelet ověřené postupy (ásana, pranajáma, meditace) prace s fyzickmým, mentalním, emocionalním tělem nás vedou zpět k podstatě, esenci, jednotě.

Jógová, meditační praxe nám pomáhá lépe “zvládat život” – dává nám víc prostoru být, prostor pro nereagovaní, pro přijetí, pro klid uprostřed bouře, prostor pro soucit a skrze zahrnovaní všech aspektů přítomnosti i bezpodmínečné přijetí sebe a nakonec i všech ostatních.

Bezpodmínečné objetí života. Jednota.

To vše nám nabízí praxe jógy a meditace,
záleží na nás, na kolik se ji odevzdáme, kolik do ní vložíme, neb co vložíme, to se nám násobně vrátí.

Moje cesta

Před mnoha lety jsem vyslyšela volání, volání z hlubin a odjela do Indie. Studovat. První místo, které mě zavolalo, byl ašrám předávající učení vycházející z tradice tantra jógy. Dávalo mi to smysl. Touha poznávat pokračovala. Další úrovně, úhly, pohledy.
Následovalo studium a praxe meditace, vipassana, dalších směrů a tradic jógy Sivananda, Iyengar, studium ajurvédy, pranajámy.
Období zasvěcené advaitě (non-dualita) přímá cesta a učení Ramany Maharši a jeho následovníků…obohacená o tibetský budhismus… hluboké meditace.

A pak mě zavolala Pachamama a cesta rituálů.

To vše, abych se zase vrátila na začátek ve větší plnosti, obohacená o to všechno. S chutí předávat dál.

Spirituální cesta je plná paradoxů.

A nakonec se objeví průnik. Spojení s vlastní podstatou. S esencí, kterou jsme nikdy neztratili – a přesto ji pořád hledáme.