Příběh o Milarepovi

Být s tím co je se na první pohled může zdát jako celkem prostá věc. Je to však jedna z nejtěžších cest, na kterou se může člověk v životě vydat. Někdy to co je, se jeví jako blaženost, splynutí s jednotou, jindy to má neutrální zabarvení a někdy to znamená potkat svoje démony, kostlivce, které jsme pohřbili hluboko do země a doufali, že se s nimi už nesetkáme.

Můj oblíbený je příběh o Milarepovi, tak jak ho předává Pema Chödrön.

Milarepa byl tibetský mudrc, který žil v jeskyni, kde roky meditoval. Byl to svérázný a odhodlaný chlapík.
Jednoho dne se Milarepa vrátil do jeskyně s čerstvě nasbíraným dřevem na zátop a narazil na skupinu démonů jak jedí jeho jídlo, spí v jeho posteli, čtou jeho knihy a úplně obsadili jeho prostor.
Měl tušení, že démoni budou jenom projekce všech odmítnutých částí sebe sama, ale vůbec netušil jak se jich zbavit, jak je dostat z jeskyně ven.
Rozhodl se tedy, že s nimi bude sdílet nejvyšší učení dharmy. Ze svého malého pódia jim začal přednášet o soucitu, o otevřenosti, o tom jak jsme všichni jedno.
A nestalo se vůbec nic, s démony to ani nehnulo.
Najednou Milarepa ztratil trpělivost a zlostně se na ně rozběhl, aby je vyhnal. To démony jen pobavilo.
Nakonec si Milarepa sedl odevzdaně na zem a pronesl – já zde zůstanu, a vy, jak se zdá také. Buď jak buď, budeme tu tedy žít společně.
V ten okamžik démoni zmizeli, až na jednoho – obzvláště zlomyslného démona. Ten zůstal. V Milarepovi se odevzdání prohloubilo o něco víc. Přišel za démonem vložil svou hlavu do jeho tlamy a pronesl – jestli chceš, klidně mě sežer.
A tak zmizel i poslední démon.

A poučení z příběhu? Pokud zmizí odpor, zmizí i démoni.
Aby mohli zmizet, musíme se s nimi nejdřív potkat (uvědomit si je, zvědomit si je) – a sezení je pro to skvělá příležitost.

The only way out is in.